Zkouškové stále v plném proudu, už jsem, překvapivě, i dvakrát navštívila školu kvůli zkouškám. Že já vůl jsem tam vůbec lezla. První zkouška 5. června, absolutně parádní příchod do školy, kdy jsem vyfasovala zadání všech možných verzí písemek z Fyzikální chemie i s tahákem, do teď nevím proč, ale L. strašně ti za to děkuji. Víc takových dní ! :D Nadšení z báječného začátku, mě i všechny přítomné, ale velmi rychle přešlo, krom slepého pana profesora, který je asi o sto let starší než Metuzalém a nechápu, jak může ještě vůbec žít, přišla na dozor i jeho šíleně bystrá dcera... Všichni jsme se zoufale rozhlíželi po posluchárně, kam by se bylo nejlepší zašít, aby na nás nebylo vidět. Nejlepší místo obsadil kluk, který dělá atletiku, takže z nás umí nejrychleji běhat a nám ostatním nezbylo nic jiného, než se prostě snažit vyhnout první lavici. Můžete hádat, kam jsem nakonec byla usazena hnědovlasou, hnědookou paní H., která proti mě nejspíš něco má, ale není schopná mně to říct do očí. Po asi sedmi minutách, kdy byli konečně oba přítomní spokojeni s naším rozesazením se ukázalo, že je můj nejmenší problém fakt, že sedím v první lavici a mám deset taháků. Která je Wunderlová ? Zeptal se nepříjemný hlas, někde za mnou. Přihlásila jsem se tedy a čekala co bude. Dotázala se ještě na dva muže a všichni tři jsme byli bez udání důvodu vyhoštěni z posluchárny, s tím, že nemáme právo vykonávat zkoušku... paráda. Už vím i důvod, ale nemám náladu se rozčilovat. Zadostiučinění se dostavilo ihned po odchodu z posluchárny. Krom toho, že jsem byla natolik naštvaná, že jsem letěla za děkanem, aby to vyřešil a děkan je vážně nádherný sympaťák, kterému ještě nebylo ani 40, jsem potkala i mého dokonalého docenta, ach, jak tomu to sluší v obleku. Šel zrovna zkoušet na státnice a já jsem si poslintala límeček :D A nemá prstýnek, juchů :D
Další zkouška byla v pátek. Z Procesního inženýrství. Bylo mně i docela šumák jestli to udělám. Učila jsem se to celou noc, takže jsem byla nevyspaná, povolený tahák jsem psala ve tři ráno, takže jsem tam měla samé zmlaty a myšlenkama jsem byla už víc v kině s N než ve třetí posluchárně. Taky jsem tu zkoušku fakt neudělala, ani to nebylo tím, že bych opravdu nic nevěděla, ale že mě absolutně zaskočila snadnost příkladů. Čekala jsem opravdu všechno, jenom ne písemku plnou příkladů z prvních dvou kapitol. A tak co, mám ještě další dva pokusy. Začínám mít ale pocit, že mi nosí můj docent smůlu. V pátek ráno jsem ho potkala znovu, přál mi štěstí a říkal, že na mě bude myslet, abych to zvládla, no, moc štěstí mi teda nepřinesl :D
Aspoň, že se se mnou učí můj malý drak, takže mám o zábavu postaráno
Pátek naštěstí nekončil zkouškou, ta pro mě skončila sotva začala i když jsem se ještě hodinu snažila vzpomenout, jak to mám ksakru spočítat. Jak už jsem naznačila, domluvily jsme se s N., že skočíme do kina. Šly jsme, k mojí obrovité radosti na pohádku - Croodsovi. Parádní film, pobavila jsem se přímo královsky, brečela jsem, jak smíchy, tak dojetím a kdyby mně nebylo líto těch peněz, tak bych šla klidně ještě jednou. Vřele doporučuji všem, kteří ještě neměli tu čest vidět.
Pátek byl hodně nabitý oslavami neúspěchu na zkoušce. Nebo jsem spíš slavila dvouměsíční výročí dne, kdy mě opustil tygr. Po kině jsme s N. zvládly ještě kávu a zákusek, přišla i M. a další slečna, jejíž jméno mně momentálně uniká (viděla jsem ji poprvé v životě, což mě omlouvá !). Zvládla jsem ještě předtím než mi jel autobus navštívit Jazzový festival na Zámku, který se konal od pátku až do dneška a mít víc času, tak tam strávím klidně celý víkend. A pátek jsem zakončila absolutně neplánovanou zábavou, o které jsem ani nevěděla, ale zvládla jsem se na ni připravit a dostavit v absolutně rekordním čase, do teď nechápu, jak jsem se mohla tak rychle nachystat. Pressi byli skvělí, připadala jsem si tam teda jako na srazu UTB, ale pánové naštěstí všichni vzali roha ještě před půlnocí, takže jsem si žádnou ostudu nestrhla :D Domů jsem si udělala bezvadnou šestikilometrovou procházku, během níž jsem si rozmyslela, co si koupím za peníze z mé momentální brigády - zrcadlovku. Kdyby jste viděli, jak je o půl čtvrté ráno, když začíná svítat, nádherně, tak by jste se stali fotografem všichni do jednoho. No dobře, tak ne, ale je to parádní podívaná. Mlha, že by se dala krájet, na poli v dálce černé obrysy srneček, jelenů, zajíců, opilých lidí (ti teda nevypadají moc epicky, ale aspoň jsem se měla čemu smát), no prostě nepopsatelná krása :)
Nejspíš schválně jsem vynechala důležité události ze začátku týdne, mám je totiž i zdokumentované, takže se nenápadně vrátím. Byla jsem na výšlap. Pekli jsme, ano už zase... U nás se pořád jenom žere, takže se není moc čemu divit i já jsem pekla a překvapivě se to fakt povedlo. V úterý na mě čekala výstava s názvem Plusminus, ze které jsem já byla absolutně nadšená a nechápu lidi, kteří nechtějí přemýšlet nad uměním a lezou tam... Ve středu jsem, krom zkoušky, byla ještě na praktických zkouškách kadeřnic. Šestihodinové trápení, mé milované Z., jsem měla šanci pozorovat až moc zblízka, protože jsem si splnila svůj životní sen a stala jsem se na jeden den modelkou. :D Slečna, která si mě vylosovala na barvení vypadala, že omdlí, když viděla moji hlavu. Kdo měl tu čest vidět mou nádhernou medvědí srst ještě tak před týdnem, jistě chápe i důvod :D Ale nakonec jsme to všechno zvládly. Slečna ustála dokonce i můj výběr barvy a já mám ke své velké radosti konečně červeno-fialovo-snad i růžovou hlavu. Samozřejmě jsem byla nejen tam středem pozornosti, ale tak co, jsem přece krásný a dokonalý medvěd, tak mě musí být vidět :P Ve středu večer jsem byla u babičky, takže jsem, jak jinak, pila víno plnými doušky a zlikvidovala něco málo krevet v těstíčku. A mám nové náušnice, za které patří obrovitánský dík N. Kdo sleduje facebook, už jedny z nich určitě viděl. :)
Textu je pro dnešek zase až moc, takže pokud jsem na něco zapomněla, tak to buď uvidíte níže na fotkách nebo se k tomu vrátím příště.
Víc fotek z výšlapu bude na facebooku, kdo bude mít zájem o, převážně, výstavu brouků :D
A na co se můžete těšit příště ? Měla bych mít už brzo fotky svojí nové hlavy, příští týden jdu znovu do kina, tentokrát, světe div se, s mužem, čekají mě další dvě zkoušky, sraz s D. a spousta dalších událostí. Nemusíte mít tedy strach, že by medvěd neměl o čem spamovat. Na závěr už jen písnička a snad brzy na viděnou čtenou, drazí čtenáři.
Mějte se a smějte se. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat