Medvěd má zkouškové ?!

Nechtěla jsem sice během zkouškového ztrácet čas ještě blogováním - už tak prokrastinuji přímo královsky - ale protože mám momentálně do šesti čas a holka, která sedí u vedlejšího stolu se taky "učí" na zkoušku kterou má, bohužel až, v pět (už jsem se z jejího neustálého telefonování dozvěděla, že její malý syn, Ondra, dostal neštovice, že má od neděle barevné dny, v sobotu se vdává, kvůli solárku má opar na ksichtě, včera jí kosmetička spálila řasy, a co je nejdůležitější, od oběda do čtyřech budou na svatbě sedět bez muziky, protože to cimbálovka blbě pochopila (spíš je ona blbá, protože já bych to z té její řeči pochopila stejně jako oni), tak jsem tady s krátkým článkem.



Jak už to tak u mě poslední dobou bývá, pořád se něco děje. Ono se teda pořád něco děje ve škole, doma, venku, ale co by se hlavně mělo dít, se neděje, neučím se. Zkouškové - "krásných" pět týdnů v životě studenta, na konci každého semestru, který si teda, aspoň já, vůbec nedávám. Jediné, co jsem pro svůj dobrý pocit, během těch tří týdnů, udělala, bylo, že jsem si půjčila asi dvacet knih v knihovně, abych se měla z čeho učit... Jsou natolik těžké, že se mně s tím nechce vůbec nikam tahat a já se doma prostě nenaučím. Takže to byla jediná činnost, kterou jsem pro úspěšné složení zkoušek absolvovala. Vlastně jsem udělala ještě jednu věc, sedla jsem v pondělí ve škole, při troše volného času ke STAGu a naťukala jsem si termíny zkoušek. Plná optimismu, že to prostě nějak zvládnu, jsem si dala zkoušky na 5., 7., 10., 12. a 19. června. Vím, jsem blázen. Ale tak co, jediná zkouška, kterou letos musím zvládnout je ta 19. června a kvůli té už nějaký ten pátek otravuju tygrova bratra, takže ta se zvládne levou zadní ! A příští rok, taky rok. Na dvě zkoušky už dokonce nejsou ani termíny. Nějak jsem ani nestihla postřehnout, že by vůbec nějaké byly vypsané. Naštěstí nejsem jediný zmatený sob u nás ve skupině. :D

Pro většinu mých drahých kamarádů to nejsou žádné novinky, ale na blogu jsem to ještě nezmínila. Od pátku mám nového Mácu a taky jsem se zamilovala. :) Máca má, podle veterinářky, pět let, je z útulku, je úžasný, strašně krásný, mourovatý a má v uchu vytetované číslo... co víc si přát ?! Teda mohl by být méně hyperaktivní. Mám pocit, že mi to dělá naschvál, vždycky usnu dřív než on a miláček pak může dělat bordel bez dohledu.

Jak jsem se asi na blogu taky ještě nezmínila, chodím si vypracovávat do laborek bakalářku, v rámci Studentských prázdninových brigád ve škole. Nejvíc skvělé na tom je, že si nemusím shánět brigádu, páč za to dostanu velice dobře zaplaceno a ještě budu mít experimentální část bakalářky za sebou. S tím právě souvisí mé zamilování. Pan docent je obrovsky charismatický člověk, s dokonale modrýma očima. Ach... Kdyby jste ho viděli, tak by jste určitě řekli něco jako "bože medvěde, co sis to zase vybrala", ale když mě z toho, jak se mi dokáže dlouho a hluboce dívat do očí, strašně běhá mráz po zádech. Dokonce jsem z něj natolik mimo, že jsem se za ty tři týdny nestihla ani podívat jestli má prstýnek, takže pořád nevím jestli je ženatý nebo ne. Asi kvůli těm jeho očím jsem si jako téma bakalářky vybrala jedno z témat z oblasti přírodních polymerů, do kterých jsem se vůbec nechtěla pouštět, protože z nich mám ještě větší respekt než ze syntetických plastů.

Kdo pozná, co to je, dostane zlatého bludišťáka. :D

Trochu mě teda štve, že pan docent je nesmírně zaneprázdněný a věnuje se mi jenom v rámci "konzultací" v pondělí od devíti, na kterých mi všechno vysvětluje, jak nějakému idiotovi. Nejsem idiot, všechno to chápu i bez něho, ale to mu nemůžu říct, připravila bych se o pondělní pobyty s ním, a to bych asi nepřežila, takže přikyvuji jako oslík a prohlížím si ho. Většinou tak po hodině a půl mu ještě položím nějaké absolutně debilní dotazy a po dvou hodinách jdu úplně hotová domů. :D Na co si teda absolutně nemůžu stěžovat, je laborantka, která na mě má dohlížet. Je jí tak mezi 40 - 50 lety, má na počítači zapnuté icq, takže jí to tam, k mé velké radosti, pořád pípá, vůbec si mě nevšímá a většinu času tam se mnou ani není. Minulý týden, když jsme konečně vypotřebovali tu smradlavou hmotu, mně všichni přesvědčovali o tom, že ta, co dojde v úterý čerstvá, bude krásně vonět a skvěle se s ní bude pracovat. Oni už za ty měsíce zpracovávání té extracelulární, ve vodě nerozpustné bílkoviny, asi přišli o čich nebo já nevím, ale smrdí to jako týden nošené ponožky. Vůbec ten smrad nejde dostat z ruk, ale jinak se s tím pracuje fakt skvěle. Myslím, že mě to strašně moc baví a mé začátečnické obavy, že to bude strašné, když o přírodních polymerech vím jenom to, že se jim budeme věnovat až v prvním ročníku inženýrského studia, opadly.

Tak je krátký článek, zase šíleně dlouhý, ale taková už jsem prostě já. :D Slečna po hodině konečně dotelefonovala, na chodbě jsem zůstala jediná, takže už zbývá jenom písnička a já se jdu věnovat učení, abych měla čisté svědomí, že jsem udělala i něco pro školu. 

A co bude medvěd dělat večer ? Jak jinak než prokrastinovat ve formě Laser game s N., P. a zbytkem jejich tréninkové skupiny. Takže Vám milí čtenáři přeji hezký zbytek dne. 

Mějte se a smějte se !