Navážu na včely, další šokující zprávou. 24. dubna mi umřel nejmilovanější. Mácu přejelo auto. Je mi po něm strašně smutno. Hrozně mě mrzelo, když jsem to psala tygrovi a nestála jsem mu ani za odpověď, přitom Mácu "znal". Když nad tím teď uvažuji, tak mě letos opustili všichni "muži", které jsem nejvíc ze všeho milovala. Ale tak co, život jde dál, kočka bude nová, zatím mám Rečíka a Uzlíka s Mazlíkem a nějaká nová koule na nohu, v podobě muže, se nepochybně taky sežene.
Teď mě tak napadlo, že vy vlastně nevíte, kdo je Uzlík a Mazlík. Děti, jimž žádná tráva není cizí. Vážení přátelé, dovolte mi abych Vám tímto představila moje dva nové krasavce. Respektive krasavce a krasavici:
Co mě s nimi nejvíc spojuje, je fakt, že nedělají nikdo to, co se od nich očekává. Asi taky proto se pasou, k babiččině nevoli, u nás před barákem. Nám to nevadí a babičku to neskutečně štve. Jsou úžasně fotogeničtí a hlavně Uzlík se strašně rád fotí. Jak kdybych se viděla :D
Když už jsme u toho zvířatomilovnictví, tak jsem měla u babičky chobotničky a jiné podobné dary moře. Byla jsem zase jednou plná pesimismu a říkala jsem si, že nemá cenu brát si s sebou foťák, takže jsem na to docela dost doplatila a mám jenom rozmazané fotky, pořízené mým báječným (ne moc) chytrým mobilem a to sem nemá cenu dávat. Když se hodně silně praštím do hlavy, tak je šoupnu na facebook.
30. dubna - Sportovní den UTB. Parádní akce. Vypravila jsem se na netradičně orientační pochod. Každý dostal na začátku papír s instrukcemi a hledal další a další kontroly, aby dostal jeden z mnoha papírů a nakonec našel cíl. Cíl mně byl docela dost na houby, udílely se tam zápočty z tělocviku, který jsem si já nezapsala, takže jsem pak byla na konci jenom za aktivního blba, který jim pokořil, jako sedmý v pořadí, jejich bájnou dvouhodinovou hranici. (O 3/4 hodiny a chtěla bych vidět nějakého šneka, který to nestihl. Jedině tak nějaké pipky z ekonomky, které kňučely už když se dozvěděly, že se půjde lesem... co jako čekaly ? Páva v Podzámce ? :D). Na akci mně, krom účasti lidí z FAMEčka, vadilo už snad jedině to, že jsem se nevybavila foťákem, takže jsem pak už fotila jenom doma, své pořezané nohy a ony výše zmíněné papíry.
Pak už jsem dělala jenom takové běžné věci. Šak to znáte... absolvovala jsem zápočtový týden ve škole - snad úspěšně (Poslední zápočet jsem měla v pátek, respektive teda opravku, jsem mistrem v psaní všeho v posledních možných termínech. Byl z procesního inženýrství a povím Vám teda, tak vymodlených sto bodů jsem snad ještě nikdy neměla. Úplně přesně na bodík mi to vyšlo). Další věc, kterou dělám zcela běžně, "E"xcelentně jsem složila zkoušku z angličtiny. Ještě teď tomu nemůžu uvěřit ! Chodím docela pravidelně běhat, do lesa, kdyby se mě chtěl někdo zbavit. :D Nedávno jsem si sebou vzala foťák a dost hnusně jsme zmokli. Vyplašila jsem srnku nebo spíš ona mě, ale rychleji zdrhla ona. :D Potkala jsem hada, který byl skoro zlatý. Mám z hadů panickou hrůzu, takže jsem odběhla rychle pryč a když jsem se kousek vrátila, že ho vyfotím, když vypadal, že je mrtvý, tak už tam nebyl. Takže ještěže jsem utekla ! :D Mamka medvědice říkala, že to byl asi slepýš, takže by mě nesežral, ale člověk nikdy neví !
Víte jaký byl zatím největší šok tohoto měsíce ? Ne ? Tak já Vám to povím ! Nedostala jsem 1. května žádnou pusu, natož pod rozkvetlou třešní a neuschla jsem... Víte jaký to byl pro mě šok. I když počkat, zdá se mi, že už to začíná... Ne, to se mně jenom něco zdálo. Každý rok se nechám pusinkovat pod třešňou, abych neuschla a až se s uschnutím smířím, tak nic. :'( Jediného zadostiučinění, kterého se mně za to neuschnutí dostává byl dubnový koncert Charlie Straight, v mém velkoměstě. Miluju Bertíka, fakt že jo. A pro dobro společnosti si mě vezme za ženu ! :D Než si zase poslintám límeček, tak Vám aspoň povím jaký byl koncert. Perfektní ! V doprovodu N. a M. (měla jsem jít s tygrem, ale, no vždyť víte), nemohla jsem si vybrat lepší doprovod, než ty dvě. A jaký asi tak může být koncert se čtveřicí dokonalých mužů, dvěma skvělýma ženama, dobrým pitím, než absolutně nezapomenutelně skvělý ? Za celý svůj život jsem byla jenom na jednom lepším koncertě. Promiň Bertíku, ale na Tomáše Kluse prostě nemá nikdo, ani kdyby se na hlavu stavěl.
Tak jsem shrnula vše podstatné, co se za ty dva měsíce stalo, doufám, že jsem na nic nezapomněla. Pokud ano, tak se to, nepochybně, objeví, v některém z dalších článků. Už zbývá jenom písnička. Tušíte správně, pokud tušíte, že jsem si nechala Bertíka schválně nakonec... A protože se nemůžu rozhodnout, která je podle mě lepší, tak si dáme dvě. (Můžete být rádi, že se mně povedlo vybrat jenom dvě ! :D)
Tak a já se jdu konečně učit na zkoušky. Mějte se a smějte se, drazí čtenáři. ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat