Zabila bych toho génia, který to vymyslel! Člověk se rozvrkočí už jenom při tom, když se do té flašky snaží dostat, a než se do ní dostane, tak i zapomene proč se chtěl ožrat! Tak ne, to asi nezapomenu a do flašky jsem se po asi dvouminutovém boji přece jenom dostala. Přece nebudu slavit výročí o vodě, že jo.
Původně jsem si teda představovala, že budu slavit v následujících měsících jiná výročí, ale člověk míní, život mění, takže si dnes připíjím na to nejhnusnější výročí, které může člověka potkat - měsíční výročí rozchodu. Úplně se nabízí prohlášení, že jsem naivní důvěřivá husa, a že si za to můžu sama koho jsem si zase vybrala. A to jsem na sebe před pár měsíci byla tak strašně hrdá, že jsem dokázala konečně vyprovodit ze svého života a srdce Jakuba se slovy, že už nikdy nikomu nedovolím, aby mi někdo tak strašně ublížil. A šup, o pár měsíců později, po dvou-měsíčním vztahu, ve kterém by se dalo říct, že jsem byla vlastně strašně šťastná, i když jsme měli problémy, ale kdo je nemá, je to tady znovu... Sražená na kolena, dívající se na chlapa, který si to, že mě poslal do háje absolutně užívá a vůbec ho nesere, že mi zlomil srdce a ještě po něm velmi kvalitně dupe, aby mě co nejvíc zničil. Chápu, že milovat mě je složité, co ale nechápu je to, proč někdo využívá toho, že ho někdo miluje a schválně mu ubližuje. A opravdu si stojím za tím, že schválně, protože nechtěně taková odporná svině nemůže být nikdo!
Tak první sklenice dopita, prý je na dně sklenice pravda, tak jestli fakt, tak pravdou je, že kdo trpí nejvíc, trpí sám, takže si svoje problémy nechám pro sebe a náramně si to užiju sama....
Opět problémy s otevřením té pitomé flašky, navíc mě přestávají bavit smutné písničky.Hledám CDéčko Sonaty Arcticy, páč to mě určitě vytáhne z deprese. Nenacházím... Nalévám si třetí sklenici a flašku už radši nezavírám.
Na dně druhé sklenice jsem našla další pravdu, že nesmírně nesnáším a nechápu to, že si nevážíme toho co máme a pravou hodnotu té věci/člověka/čehokoliv, najdeme až to ztratíme... I já jsem taková pitomá kráva a opravdu si uvědomuji o co jsem přišla až jsem o to přišla, a proto když nad tím dneska musím/chci přemýšlet, tak vlastně vůbec nechápu jednání mých přátel. Než by byli rádi, že mají milující polovičky, tak se tahají s kým můžou, a chtějí abych je kryla. Proč? K čemu je Vám to vlastně dobré? Zamysleli jste se někdy nad tím o co byste přišli, kdyby to prasklo? Chápu, že je velmi těžké odolávat jiným, když jsou vlastně hezčí/chytřejší/třeba i lepší v posteli a já nevím co ještě, ale přece jednou jsem si někoho uvázala k noze proto, že ho neskonale miluji, a pokud miluji, tak jsem mu věrná i kdyby on mně nebyl... Ale každý svého štěstí strůjcem jest a za plotem se zdá tráva vždycky zelenější.
Tak čtvrtá sklinka ve mně, fakt čtvrtá, ještě pořád umím počítat a trojku jsem zvládla ve velmi rychlém sledu po té druhé.... Začíná mi být docela šumák, že má čeština už není tak super, a že ten článek nějak ztrácí na původním významu. A tak co, je to můj blog, stejně si to nikdo nečte, tak si můžu psát co chci. A kdo jiný může prohlásit, že se ztřískal během psaní článku....
Další pravdy na dně sklenice už nejsou tak hezké - bez práce, vyhozená ze školy těsně před státnicema, už zase bez chlapa, nešťastně zamilovaná a toužící po lásce. Za pár dní navíc slavící už 24. narozeniny. Opravdu jsem si svůj život představovala jinak, než že budu sedět sama doma a brečet s flaškou vína, svobodná, bezdětná, přející hodně štěstí na svatbách lidem, kteří jsou mladší než já a dívající se, jak lidi, kteří nechtěli mít děti, šťastně tlačí kočárky. Není to zase tak dávno, co mně jeden sedmnáctiletý mladík na seznamce přesvědčoval, že on dopadne jinak než já, a že v mém věku už bude dávno ženatý, protože on to tak chce, a že je mu mě líto. Taky jsem toho v jeho věku spoustu chtěla a bylo mně líto lidí, kteří se vzdaly svých snů a já byla naplno přesvědčená, že to nikdy neudělám, že si splním všechny své sny... Opět - člověk míní, život mění! Za 23 let života se mně vlastně povedlo si splnit jenom jeden sen. Budu se radovat z maličkostí a ten tygr byl zatím opravdu nejlepší co jsem v životě potkala a když už jsem v tom špatném rozpoložení, tak bych si za ním dneska do klece vlezla klidně znovu a ochotně bych se nechala praštit lopatou předtím než by si mě dal on na večeři...
Sklenice číslo 5. - schopnost myslet - nulová, i přesto si stále uvědomuji, že jsem zamilovaná, a že jsem husa. Přemýšlení o hledání mostu v okolí mého bydliště byla jaksi vzdána po zjištění, že by mně skok z nejbližšího mostu způsobil jedině povinnost sedět dalších pár týdnů doma, protože bych si tak maximálně zlomila nohu a taky si ještě pořád pamatuju jak moc se miluju a nikdy bych se kvůli žádnému chlapovi nezabila. Pokud spolu k sobě s Petrem patříme, tak spolu budeme a rozhodně si nepomůžu tím, že se zabiju...
Končím nebo se fakt radši zabiju, než abych to zveřejnila :D
Rada na závěr, nepijte nalačno. A lepší než něco uděláte, popřemýšlejte nad následky, které to může mít, a pak teprve jednejte - přece jenom ráno moudřejší večera...
Mějte se a smějte se!
Žádné komentáře:
Okomentovat